Dopravní nehoda Lucie Pušová

Když nám z Karlovarského kraje s pýchou napsala nadační maminka o své dospělé dceři Lucii, která se obětavě podílela 12.4.2019 na pražském okruhu na záchraně lidských životů a majetku při mimořádné události - dopravní nehodě a následného požáru eskortního autobusu převážejícího vězně - nabyli jsme pocitu, že její počin musíme prezentovat dále. Vždyť Nadace policistů a hasičů o tuto maminku s dcerou intenzivně pečovala v letech 2003 – 2016 a je hrdá, že svým dílem přispěla k vývoji nejenom tohoto sirotka, ale dalších 91 dětí z 50 pozůstalých policejních a hasičských rodin, které prošly nadací. 

Požádali jsme tedy por. Mgr. Lucii Pušovou z Celní správy ČR, dceru tatínka - policisty zahynulého při výkonu služby - o informace a pocity z události.

Tady jsou:  

Hlavní náplní mé práce chemika v mobilní laboratoři u celní správy je analýza vzorků, ale občas, když je například mobilní laboratoř na servisu, jsme my, její posádka, nasazeni jako podpora jinému odboru celní správy. Nejčastěji mobilnímu dohledu, a tak tomu bylo i tentokrát. V jedné z hlídek jsem byla já a dva kolegové. Měli jsme osobní automobil se skrytými majáky a naše kontrola probíhala právě na D0. Jeli jsme po dálnici a chtěli si vytipovat vozidlo ke kontrole, když jsme najednou uviděli černý kouř. Zapnuli jsme majáky, abychom se k místu dostali co nejrychleji. Když jsme dorazili, vězeňská služba i s vězni vycházela od nabouraného autobusu. Hned jsme jim začali pomáhat, zavolali jsme záchrannou službu a další složky IZS, popsali co se stalo, a že jsou u nehody i vážně zraněné osoby, načež oni poslali i záchranářský vrtulník. Plameny už šlehaly hodně vysoko a bylo potřeba posunout kolonu stojících aut co nejdál, aby nepřeskočil oheň na další auta. Zároveň s tím vším jsme hlídali vězně, aby se o nic nepokusili a ošetřovali těžce zraněnou kolegyni z vězeňské služby a její kolegy. Po obtelefonování všeho nutného jsme zavolali také našim kolegům, kteří s námi měli ten den službu, aby přijeli a pomohli nám. Hlavně s hlídáním vězňů, protože jsme ozbrojená složka, což záchranáři ani hasiči nejsou. To už ale byli na místě i záchranáři, policisté, hasiči a za nedlouho i další vězeňské vozy, které zajistili hlídání a přepravu vězňů. Velitel zásahu celou akci perfektně řídil, a tak netrvalo dlouho a požár byl uhašen, poraněným se dostalo lékařské péče a byli v co nejkratším možném čase odvezeni do nemocnice, ať už vrtulníkem nebo sanitkami. Smutnou zprávu jsme se dozvěděli v průběhu zásahu, že jeden kolega z vězeňské služby nehodu nepřežil. O to víc byli ostatní z autobusu stateční, že i s takovým hrozným zážitkem, s tím, jak byli potlučení a měli polámané kosti, po celou dobu hlídali vězně, stáli u nich a nespustili je z očí. Zachovali se profesionálně, za každou cenu splnit svůj služební úkol. 

Tak takhle ve stručnosti, jak to všechno bylo. Nemyslím si, že jsme udělali něco výjimečného. Řekla bych, že takhle by se zachoval každý na našem místě. Paní ministryně Schillerová si nás k sobě pozvala, aby nám poděkovala. Povídali jsme si o tom, co se stalo, byl tam s námi i pan generálmajor Mgr. Milan Poulíček, generální ředitel Celní správy ČR. Přikládám i odkaz na zprávy, ve kterých se o nehodě psalo a několik fotek.

Lucka https://www.novinky.cz/krimi/504006-nehodu-vezenskeho-autobusu-u-prahy-neprezil-23lety-dozorce.html

Dovětek:  Vězeňská služba vypsala veřejnou sbírku na pomoc rodině zahynulého příslušníka. Já a někteří další kolegové už jsme přispěli. Sbírka končí 30.6.2019. Odkaz pro případné další dárce. https://www.vscr.cz/novinky/verejna-sbirka-na-pomoc-rodine-prislusnika-ktery-zahynul-pri-dopravni-nehode/

Fe