OZDRAVNÝ POBYT NADAČNÍCH STUDENTŮ V POLSKU 2015 Mezizdroje 2015

Stalo se již tradicí, že druhou polovinu července tráví dospělé studující nadační „děti“ v polském letovisku Mezizdroje na Baltském moři. Ani letos tomu nebylo jinak. Přátelství, která nás pojí nejen mezi sebou, ale i s našimi vrstevníky a hostiteli z polské nadace, vidina společně stráveného času, moře, pláže i večerních posezení a návštěv diskoték nás spolehlivě přesvědčila. A tak se stalo, že patnáctého dne měsíce července se nás na parkovišti Wilsonova nádraží v Praze sešlo rovných dvanáct, z toho polovina „nováčků“. Po rychlém přivítání jsme neztráceli čas a vyrazili na sever. Měli jsme před sebou dlouhou cestu, i při největší snaze minimálně osmihodinovou.

Přesto nás jedna zastávka čeká. Před Lovosicemi zastavujeme na čerpací stanici a na „palubu“ nastupuje Naďa, nadační maminka, která nám letos již podruhé bude dělat dozor. Po rychlém přivítání už pokračujeme směr Německo. Zábava v autobuse je v plném proudu, ani nevnímáme, že jsme již překročili hranice. Nyní nás čeká velmi dlouhá, ubíjející cesta přes zemi našich západních sousedů. Tu již mnoho z nás tráví spánkem, anebo alespoň odpočinkem, nejlépe se sluchátky na uších. Již tradičně nás však spolehlivě budí rány od podvozku našeho autobusu, právě překonávajícího hrbolatý poslední úsek německé dálnice na východ. Polsko se blíží.

Krátce po poslední občerstvovací pauze překračujeme hranice a netrvá dlouho a všímáme si zálivů utvářejících krajinu kolem polského Štětína. Chvíli poté se nám již naskýtá pohled na samotné moře – přijíždíme do cíle naší cesty, do Mezizdrojů. Ubytováváme se na chatkách, které vypadají stále tak, jak si je pamatujeme z předchozích let.

Mnohé z našich nových tváří polské letovisko překvapuje, tím spíš, že první, co z něho spatřili, byli naše chatky, k nerozeznání chatek v českých kempech. Mezizdroje pulzují životem, po promenádě korzují davy lidí, potkáváme spousty pouličních umělců, hudebníků. Na každém rohu voní sladké vafle či výborné zapékanky. Na mole, mimochodem nejdelším v celém Polsku, téměř není k hnutí.

Po večeři se scházíme na chatkách. Vysvětlujeme si, hlavně nováčkům, jak to tady chodí, kdy a kam chodit na snídani, oběd, večeři, za kým přijít, když bude nějaký problém. A výběr aktivit už se začíná rýsovat. Plánujeme, kdy navštívit lanové centrum, park miniatur, zda navštívit či nenavštívit muzeum voskových figurín. Poté, unaveni z dlouhé cesty, míříme na kutě.

Druhý den již ráno vyrážíme na pláž. Přeje nám počasí, dokonce s sebou ani nemusíme brát větrolamy, tolik potřebné v předcházejích letech. Jen moře je o něco studenější, o to více osvěžující je však koupel v něm. Po obědě tak navštěvujeme pláž znovu, tentokrát i s volejbalovým míčem. Ve znamení opalování a plážového volejbalu se nakonec nese téměř celý první týden našeho pobytu.

Daleko akčnější než přes den jsme navečer. Díky příjemnějšímu počasí – nepanuje již takové horko a aktivita komárů je také nižší – trávíme témeř každý večer posezením, někdy na pláži při západu slunce, někdy na chatkách, s našimi kamarády z polské nadace nebo i bez nich. Nezapomínáme ani grilovat.

Dny plynou, čas běží. Trávíme je u grilu – který náš „kuchař“ Luděk opět nezapomněl vzít - , chodíme na diskotéky, užíváme si slunka. Čas ale bohužel plyne až příliš rychle, a tak je tu náhle čas odjezdu. Již brzo ráno se scházíme u autobusu, někteří z nás balí na poslední chvíli. Loučíme se. Tak zas někdy příště!

Michal Hlavatý