Policejní pochod Brdy 19

Už potřetí pořádal ÚO PČR Příbram Policejní pochod Brdy a už potřetí obdaroval finančním darem Nadaci policistů a hasičů. Každý rok se zúčastnily pochodu i nadační pozůstalé rodiny po policistech a hasičích, kteří zahynuli při výkonu služby. A potřetí byly vítanými hosty. I tady si uvědomily, že bez solidarity a pravidelných i nepravidelných finančních darů samotných policistů, hasičů a občanských pracovníků resortu by nemohlo být o ně pečováno s takovou měrou. Původně se hlásilo několik nadačních rodin, ale nepředvídané rodinné události přivedly na start jenom dvě.

Tady jsou jejich reakce:

Martina Linhartová – nadační maminka

Na sobotu 18. května 2019 jsem se moc těšila. Konal se 3. Policejní pochod Brdy.

Já startovala poprvé, moje kamarádka Jiřinka již potřetí, náš mužský doprovod / mladý muž Honzík/ podruhé. Jak jsme to měli ale krásně odstupňované.

Po příjezdu na místo jsme se šli zaregistrovat, dostali mapku a drobné občerstvení. Vyrazili jsme na trasu. Šlapalo se nám velmi hezky, mezitím jsme povídali a také se nasmáli. Jaká krása to pro nás byla / pro mne zvlášť, já byla nováček/. Vše šlo hladce. Nechávali jsme za sebou kilometry, ale únava se stále nedostavovala. Na cestě jsme potkávali spoustu skupinek. Samozřejmě domácí mazlíčci nesměli chybět.

Potkali jsme i skupinku policistů, byli v báječné náladě, šlapali velice zdatně. Na jednom odpočinkovém bodu jsme se všichni sešli a povídali. Trochu jsme se i hecovali, kdo kde bude dříve, kdo se ztratí.

Ale náš orientační smysl byl naprosto vynikající. Dostali jsme se i do kontrolního bodu, kde jsme dostali opět drobné občerstvení a razítka. Tam jsme si odpočinuli.

Já jsem se svalila na trávu, nohy natáhla a zaslouženě odpočívala. Tak jsem říkala mým blízkým, že jsem ještě nejela v tom policejním autě, které tam stálo. A jak to udělat, aby mě svezlo zpět a já už nemusela šlapat. Trochu humoru jsem již do toho musela dát. Nožky začínaly trochu bolet.

Ale nebyla bych to já, abych nenapnula veškeré své síly a vstala a šlapala dále. Honzík povídá: „Už to nebude daleko. No ještě nějaké kilometry nám schází, ale to se zvládne“. Čím jsme se blížili k cíli, tím se jeho osoba vzdalovala a já jen marně přemýšlela, kam to tak spěchá.

„No cítí pivo“, řekla Jiřinka. Tak v tu chvíli jsem to naprosto chápala. Taky jsem se na něj těšila.

Začaly jsme s Jiřinkou sestupovat po kamenech, no každé šlápnutí jsem cítila. Asi blbý boty, napadlo mě. Honzík už byl kdovíkde, já sestupovala pomalu a byla na ty kameny děsně naštvaná. Jiřinka mi pomohla s pár sestupy. Kameny zmizely a už tu byla lesní cesta. Ano, to jsem přesně potřebovala.

Potkali jsme spoustu mravenišť. To by člověk nevěřil, jaké kopce si dokáží mravenci vybudovat. Měla jsem schované oplatky, které jsem poctivě rozdělila mezi několik mravenišť.

A již scházíme do posledního kilometru. „ Támhle za zatáčkou jsou již baráčky“, povídá Honzík.

No hurá, hurá. Sednu si a už nikdy nevstanu. Zní mi v hlavě. A už jsme v naší milované vesničce, už si jdeme pro medaile a pro diplom.

A já se tak moc těším na to pivo. S velkou hrdostí vstupuji ke stolkům pořadatelů, dostávám medaili a diplom. To samé i moji blízcí. A je to, je konec. Konec pochodu, na který budeme vzpomínat. Na vše, co jsme cestou potkali, čemu jsme se zasmáli. A že toho nebylo málo.

Sedíme u stolu, Honzík nese naše vysněné pití. Připíjíme si a už plánujeme, jakou trasu zvolíme v příštím roce. „ No já hlasuji pro kočárkovou“, neztrácím humor. “Půjdu s malým Andreáskem.“ A opět se smějeme.

Velké díky pořadatelům této skvělé akce. Velké díky všem, kteří se tohoto účastnili.

Za nadaci Martina Linhartová, Jiřina Dlouhá a Honzík Dlouhý.

Jiřina Dlouhá – nadační maminka

V sobotu 18. května 2019 v Obecnici u Příbrami se konal třetí ročník Policejní pochod Brdy. Můj start byl třetí. Chtěla bych touto cestou poděkovat organizátorům akce a hlavně vyjádřit velké „DĚKUJI“ všem milovníkům pochodu, kteří svým startovným přispěli na Nadaci policistů a hasičů.

Za nadační rodinu z Hradce Králové Jiřina Dlouhá

Foto: M. Linhartová a J. Dlouhá

vložila H. Procházková